Energeticky úsporné domy

Nízkoenergetický dům spotřebuje méně energie než běžný dům, pasivní domy pak úplné minimum a takzvané zero-energy stavby by teoreticky neměly potřebovat energii žádnou.

Tyto domy využívají pasivních zdrojů energie, jako jsou žárovky, počítače, televize i lidské teplo. Např.: jeden dospělý člověk „vytápí“ interiér výkonem cca. 200 wattů, a když jste v domácnosti čtyři, nebo ještě lépe ve škole, kde je v jedné třídě dvacet dětí, už to je znát.

Dále se v tepelných výměnících se zpětným získáváním tepla teplo z vydýchaného (znečištěného) vzduchu předává čerstvému studenému vzduchu. Takže se dá při 20 °C v interiéru a 0 °C venkovního prostředí čerstvý vzduch ohřát až na 17 – 18 °C. Za topení, protože v mrazech se trochu přitápět přece jen musí, tak ročně utratíte namísto čtyřiceti tisíc třeba jen pět tisíc korun.

U nás nejsou pasivní domy ještě tak rozšířené, jejich výstavba čítá jen v jednotkách procent. Naproti tomu v Německu či v Rakousku jsou podstatně dál, tam se už staví zhruba deset procent takových domů.

Alfou a omegou je měření. Zde se uplatní čidla kvality vzduchu. Čidla dovolují snadno a levně trvale měřit kvalitu vnitřního vzduchu např. pomocí sledování koncentrace CO₂ ve vzduchu a na základě získaných hodnot pak řídit ventilační systémy tak, aby byla zajištěna dobrá kvalita vzduchu a současně byla minimalizována energetická náročnost. Takovéto systémy jsou obzvlášť užitečné pro prostory s proměnným počtem lidí. Výkon ventilace se pak průběžně mění v závislosti na počtu lidí, kteří se nacházejí ve větraném prostoru. Vysoká koncentrace oxidu uhličitého indukuje vydýchaný vzduch, který pak způsobuje únavu, ospalost, snižuje koncentraci atd. Tím pádem dramaticky klesá produktivita práce v takovémto prostoru.